Štítná žláza - celková snížená výkonnost

Dobrý den, děkuji za brzkou odpověď. Před nedávnem jsem byla na odběru krve a příští týden jdu na kontrolu ke své endokrinoložce. Je pravdou, že jsem u ní nebyla rok, ale předchozí kontroly dopadly vždy dobře a nejsem si jista, zda výsledky krve neukážou opět stav v normě. Jak jsem řekla, už v minulosti jsem se po fyzické stránce viditelně zhoršila, ze závodního sportovce jsem sklouzla do šedého průměru - a to byly výsledky štítné žlázy tuším uspokojující. Ale mám pocit, že to sklouzávání fyzičky dolů pokračuje. Zajímalo mne, zda s tímto mám počítat do konce života? Bude to už stále stejné nebo stále jen horší? Zatím jsem mladá, ale nedokážu si představit, co budu dělat za těchto podmínek v pokročilejším věku...

Dobrý den, pane doktore. Je mi 21 let a trpím chronickým zánětem štítné žlázy - konkrétně mám hypofunkci. Jako mladší jsem hodně sportovala, dělala jsem gymnastiku, volejbal, závodně atletiku, pak se ale moje výkonnost začala snižovat a já jsem se sportem přestala. Donedávna bylo vše přibližně vpořádku, nebyla jsem sice výkonnostně tak dobrá, jako kdysi, ale v průměru jsem zvládala vše. Nyní začínám 2.rok na vysoké škole a během prvního roku jsem začala pozorovat absolutní vyčerpání organismu. Dříve (doma, během střední školy) jsem vstávala v 6 ráno, po škole chodila 4x do týdne na brigádu a vracela se kolem 10 večer, spát jsem chodila nejdříve o půlnoci a následující den vstávala opět v 6 hodin. V této době jsem už nesportovala, ale zátěž jsem zvládala, psychická a fyzická únava téměř nulová. Nyní...? Na přednáškách ve škole jsem vyčerpaná, jen co přijdu na kolej, jsem zralá na postel, přestože spánkový deficit nemám a spím dobře. Nedokážu se koncentrovat, nedokážu pracovat, jsem úplně "vyplivnutá". Když ve škole vyšlapu schody do 2. nebo 3. patra (což není normálně vůbec náročné), cítím se, jako bych uběhla maraton. Srdce mám až v krku, v hlavě mi hučí, cítím se na omdlení. Proto si dokonce nechávám raději i ujíždět autobusy - když jsem je totiž dobíhala, vzpamatovávala jsem se následující 2 zastávky. Při sebemenší zátěži se mi špatně dýchá, bývá mi špatně. Také mne to omezuje při turistice. Dříve jsem šlapala po horách jako kamzík, vždy jsem byla v čele, teď úplně kolabuji. Zůstávám v zadu, nemůžu dýchat, cítím se, jako bych tzv. "mlela z posledního". Kromě toho mi abnormálně vypadávají vlasy. Na koleji zametám několikrát týdně a chomáče, které přitom smetu, jsou z 80% moje, když si vlasy myji, z odpadu vždy vylovím husté klubko vasů. V neposlední řadě je mým problémem váha. Velmi rychle (a snadno) přiberu, ale nikdy neshodím. Necítím se vůbec tlustě, jsem se sebou docela spokojená, na 170 cm výšky vážím 60 kg. Akorát bych ráda sundala asi 2-3 kg, abych odstranila tzv. "pneumatiku" kolem břicha. Zkoušela jsem sedy-lehy, posilování, koupila jsem si na zkoušku permanentku do posilovny, ale nic mi nepomohlo. Užívám Euthyrox 100. Prosím Vás, dá se něco dělat? Ráda bych opět začala sportovat - alespoň lehce - ale jakákoliv námaha mne velice vyčerpává. Mnohokrát děkuji za Vaši odpověď, Terezie